Klášter v Žatci 1675

O založení kláštera v Žatci projevili zájem zdejší měšťané. Část sice dávala přednost františkánům, nicméně kapucíni nakonec vyhráli. V roce 1675 přišlo do města prvních pět bratří.

Zatec 02
Kapucínský kostel Korunování Panny Marie, brána vlevo vede do bývalé klášterní zahrady.

Zpočátku bydleli v provizoriu u kostela svatého Jakuba. Se stavbou kláštera s vlastním kostelem ale mohli začít už roku 1676, když díky dobrodincům získali pozemky i finanční hotovost. K těm nejštědřejším patřily Ludmila Eva Františka hraběnka z Kolowrat a Marie Sidonie z Warrensbachu.

Budovy kapucínského areálu 10. října 1683 slavnostně posvětil pomocný biskup pražský Jan Ignác Dlouhoveský z Dlouhé Vsi. Nový kostel získal titul Korunování Panny Marie. Stavební práce však definitivně skončily až během následujícího roku.

Nedávné průzkumy v klášteře objevily – pro kapucínskou architekturu netypické – velmi rozsáhlé výmalby místností a dokonce i sklepů. Barokní a klasicistní dekorace zahrnují různé geometrické tvary a rostlinné motivy.

Zatec 03
Výjev nad dveřmi zobrazuje stigmatizaci svatého Františka z Assisi.

Koncem 17. století v klášteře žilo šestnáct bratří a v polovině století následujícího dvaadvacet. V Žatci byli oblíbení jako dobří a obětaví kazatelé, které od služby neodradily ani morové epidemie. V rámci josefínských reforem konvent sice zrušen nebyl, nicméně restrikce, jež na řád dopadly, způsobily výrazný pokles počtu řeholníků.

Ve 20. letech 19. století kapucíni započali s většími úpravami klášterních budov, které spolu se zahradou začali od 80. let zčásti pronajímat. Například zde sídlil výčep vína či fotoateliér. V té době v Žatci působilo kolem pěti až šesti kapucínů.

Zatec 04
Pohled z hudební kruchty.

Během první světové války hrál Žatec pro rakousko-uherskou armádu strategickou roli proviantního a zdravotnického zázemí. V lazaret se vedle řady jiných budov ve městě proměnil i kapucínský konvent.

V první polovině 20. století v klášteře najdeme komunitu pěti až šesti bratří, které jako kvardián vede Kamil Florián Pospíšil (1871–1941), a to neuvěřitelných třicet sedm let. S jednou poválečnou výjimkou, kdy v letech 1919–1922 zastával službu provinciála řádu, nicméně i během tohoto období bydlel v Žatci.

Zatec 05
Oltářní obraz Korunování Panny Marie, po stranách pak obrazy svatého Václava a svaté Ludmily.

Po Mnichovské dohodě se žatecký klášter ze dne na den ocitl v jiném státě, v Německé říši. Odtržení oblastí s převahou německého obyvatelstva postihlo ještě dalších deset kapucínských konventů. K 1. lednu 1939 proto generální ministr, nejvyšší představený řádu se sídlem v Římě, pro ně zřídil samostatný Sudetský generální komisariát, který byl propojen s bavorskou kapucínskou provincií.

Kvardiánství tehdy po Kamilu Pospíšilovi, který měl českou národnost a v komunitě zůstal až do své smrti, převzal jeho spolubratr s národností německou Maxmilián Josef Hilbert (1887–1945).

Zatec 06
Vpravo se nachází kaple svatého Josefa, pěstouna Páně.

Krátce po skončení války se vedení řádu pustilo do přebírání a včleňování sudetských klášterů zpět do česko-moravské provincie. Do Žatce byl vyslán Petr Vojtěch Kulísek (1911–1994), který se před státními úřady stal administrátorem zdejšího konventu. Faktickou službu kvardiána však i nadále zastával Maxmilián Hilbert.

Rozlišování národností, které před válkou nehrálo v řádu žádnou zvláštní roli, se nyní ukázalo jako hlavní kritérium pro další osud bratří. Vedle kvardiána Hilberta měli německou národnost ještě další žatečtí kapucíni: Theodor František Muzikant (1919–1981), Elzearius František Menzl (1893–1955) a Bonifác Ludwig Bergmeier (1910–1980). Pátý člen „válečné“ komunity, Vít Jaroslav Pitrun (1908–1980), byl Čech.

Zatec 08
S výjimkou střechy je klášter v dezolátním stavu.

Dne 3. června 1945 se museli všichni žatečtí muži německé národnosti ve věku 15–65 let vydat na pochod do patnáct kilometrů vzdálených Postoloprt, kde pod dohledem vojáků československé armády vznikly tábory pro internované Němce.

Theodor a Elzearius cestu zvládli, nemocného Maxmiliána však musel svézt jeden z vojáků nákladním autem. První noc strávili v leže na dvoře kasáren, kde je hlídali ozbrojení vojáci. Za zbytečný pohyb hrozil trest smrti.

Druhý den se mohl Theodor jako majitel průkazu sanitáře vrátit do Žatce, chtěl však zůstat se svými bratry. Spolu s dalšími vězni pak museli po celý den přihlížet popravám. Na noc byli nahnáni do chléva, hladoví, žízniví, unavení. Zatímco předešlou noc provázela střelba, tentokrát to byl křik mučených na dvoře kasáren. Další den se vše opakovalo.

Zatec 09
Rajský dvorek zatím slouží pro pěstování květin na výzdobu kostela.

Dne 7. června se měli přeživší Němci vrátit pěšky do Žatce. Pro Maxmiliána to však bylo nad jeho síly, i tak umenšené několikadenním strádáním a nelidským zacházením. I když se mu ostatní snažili během pochodu pomáhat, nakonec je požádal, aby ho nechali sedět při okraji cesty. Theodor s ním chtěl zůstat, ale vojáci mu to nedovolili. Jeden z ozbrojenců pak bratra Maxmiliána zavraždil dvěma výstřely.

O dva roky později bylo v Postoloprtech odkryto deset hromadných hrobů a exhumováno 763 těl zavražděných. Šlo o největší poválečný masakr Němců.

Zatec 10
Kdysi užitková klášterní zahrada, dnes veřejný park.

Kapucíni si Maxmiliánovo tělo vyžádali a 9. června je pochovali na žateckém hřbitově. Bratři Theodor, Elzearius a Bonifác byli odsunuti do Německa, Vít Pitrun se později přestěhoval do hradčanské komunity. V klášteře až do likvidační akce K, která zde pravděpodobně proběhla začátkem května 1950, zůstal pouze Petr Kulísek.

Komunisté jej zřejmě zpočátku nechali při kostele. Koncem června pak mohl přejít do farní duchovní správy v Mimoni, později působil i na jiných místech kolem České Lípy. Svá poslední aktivní léta prožil ve farnosti Chřibská poblíž Varnsdorfu.

Zatec 11
Díky nové střeše už do kláštera nezatéká.

Kostel dostala do správy žatecká farnost, která je ve správě Královské kanonie premonstrátů na Strahově, a dodnes se v něm konají pravidelné bohoslužby. V 90. letech minulého století byla opravena fasáda a kompletně vyměněna střešní krytina.

V letech 2009–2011 se rekonstrukce dočkaly také dvě rozlehlé klášterní zahrady, jejímž majitelem i správcem je město. Větší zahrada teď připomíná spíše zámecký park: s trávníky pravidelných tvarů lemovaných zimostrázem, vodorovnými pěšinkami a záhony růží. Dokonce nechybí ani několik pávů. Právě zde se konají nejrůznější akce, od svateb, koncertů až po divadelní představení.

Menší, výše posazenou zahradu pokrývá chmelnice a vinice, její další část pak dnes už poněkud zanedbané bylinkové záhony. Ve stinné části zbylo také místo na dětské hřiště.

Zatec 12
Na menší zahradě najdete ukázku, jak se dříve pěstoval chmel.

V nejhorší kondici se zatím nacházejí klášterní budovy, které jsou rovněž majetkem města. Po akci K se do nich nastěhovala škola a poté domov důchodců, který zde sídlil až do 80. let minulého století. Od té doby zůstal klášter prázdný a chátral. A jelikož se nenašel nikdo, kdo by budovy chtěl koupit, iniciativu ohledně rekonstrukce a následného využití převzalo město.

Plánuje zde vybudovat volnočasové a vzdělávací centrum pro různé věkové kategorie dětí a mladých lidí. Projekt má rozdělený do čtyř etap s rozpočtem zhruba třiceti milionů korun. Zatím je opravená střecha a vyklizeny sutiny po propadlých stropech.


Kapucínská výstava v pražské Loretě na Hradčanech

Výstava Pax et Bonum mapuje více než čtyři sta let kapucínské historie u nás, přibližuje významné osobnosti i pestrost kapucínské spirituality.


Zdroje

Pacifik M. Matějka: Seznam představených kapucínských klášterů podřízených provincialátu v Praze (1599–2005), Paginae Historiae, Sborník Národního archivu, č. 13, Národní archiv, 2005.
Pacifik M. Matějka: Ne mečem a měšcem, ale bezbranností lásky, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc, 1999.
Tereza Smudková: „Odsun“ Němců a Postoloprty v roce 1945, bakalářská práce, Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, 2013.
Zavraždění žateckého pátera Maximiliana 7. června 1945, Pravdou k smíření, vydáno Andreasem Kalckhoffem pro Heimatkreis Saaz ve spolupráci s Otokarem Löblem, Heimatkreis Saaz.
Milan M. Buben: Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích. Žebravé řády, III. díl / 1. svazek, Libri, Praha, 2006.
Dušan Foltýn a kol.: Encyklopedie českých klášterů, Libri, Praha, 2002.
Výstava Žatec – lazaretní město se znovu otevře, přibyly exponáty, 24. 11 2014.
Naděžda Gutzerová: Kapucínská zahrada Žatec, Naše zahrady a parky, 28. 12. 2014.
Miroslava Strnadová: Žatec chce navrátit život do léta opuštěného a zničeného kláštera, iDnes.cz, 28. dubna 2017.
Miroslava Strnadová: Z bývalých klášterních komnat Žatec vybuduje moderní robotické centrum, iDnes.cz, 17. června 2019.

[24. srpna 2020]