Klášter ve Znojmě
Kapucíni přišli do Znojma v roce 1625 na pozvání kardinála Františka Dietrichsteina a prozatímně se usídlili u premonstrátů v Louce. Vedle představitelů města našli bratři oporu také ve třech dobrodincích – Janu Křtiteli z Wärtenbergu, císařském dvorním kancléři, Caesaru Gallovi a Františku Magnisovi.
Základní kámen kapucíni položili roku 1928, a to za přítomnosti samotného císaře Ferdinanda II. Klášterní areál vyrostl na parcelách několika měšťanských domů, které byly vykoupeny a zbořeny.
Kostel zasvěcený svatému Janu Křtitelovi byl slavnostně vysvěcen 1. září 1632 olomouckým pomocným biskupem Filipem Bedřichem Breunerem.
První rozšíření kláštera se datuje rokem 1658, kdy si bratři díky vykoupení dalších dvou domů mohli zvětšit zahradu. V letech 1724–1726 došlo i na rozšíření samotných budov.
Sousoší Krista na Olivetské hoře, vsazené do ohradní zdi kláštera, pochází z poloviny 18. století.
Roku 1757 se kapucíni pustili do kompletní obnovy interiéru kostela, a to díky štědré donátorce Marii Gabriele Felicitas Fürstenberg-Mösskirch. O výzdobu se postarali malíři Jan Lukáš Kracker, znojemský rodák a kapucínský příznivec, a František Karel Palko, působící v té době v Sasku. Svá plátna dodali zdarma.
Do dnešních dnů se dochoval původní barokní chorus, kde se bratři modlili, nacházející se typicky za hlavním oltářem. Fotografie níže ukazuje část jeho výzdoby.
Interiér barokního kostela doplňuje novodobá (r. 1994) malba umělce chorvatského původu, Milivoje Husáka (viz níže). Znázorňuje známou Píseň bratra Slunce, kterou složil svatý František z Assisi.
Další Husákovo dílo, tentokrát z roku 2008, zdobí průčelí kostela. Autor se nechal inspirovat křížem, ze kterého k svatému Františkovi promluvil samotný Bůh: „Františku, oprav můj dům.“
V podzemí kapucínského kostela, který dnes spravuje farnost u chrámu svatého Mikuláše, se nachází krypta, která sloužila k pohřbívání bratří a dobrodinců kláštera. I zde byli bratři kapucíni pohřbíváni na holou zem a dobrodinci do dřevěných rakví. Hrobka je zpřístupněná veřejnosti.
Když nacisté v roce 1938 obsadili pohraničí, ocitl se znojemský klášter ze dne na den v Německé říši. Nejvyšší představený celého řádu proto zřídil samostatnou jednotku – Sudetský generální komisariát, kam na Moravě patřil ještě Fulnek a v Čechách dalších devět klášterů ležících původně na našem území. Tato jednotka byla propojena s kapucínskou provincií v Bavorsku, kam po skončení války a zániku komisariátu od nás odešla nebo byla odsunuta většina bratří německé národnosti.
V roce 1946 prošel celý klášterní areál včetně kostela důkladnou rekonstrukcí, o čtyři roky později jej však v rámci likvidační akce K zabrali komunisté. V té době tu žili kněží Josef František Zatloukal (1886–1965) a Timotej Jan Kyselý (1886–1978) a bratr laik Fabián Cyril Nečas (1881–1965), nikdo z nich už se svobodných poměrů nedožil. Josef a Fabián zemřeli v charitním domově na Moravci a Timotej na Velehradě, kde od roku 1954 jako kněz sloužil zdejším řeholním sestrám cyrilometodějkám.
Ve znojemském klášteře nejdříve sídlila armáda a pak se z něj stala turistická ubytovna. V srpnu 2018 tyto budovy, které v posledních letech zely prázdnotou a chátraly, od státu koupila znojemská farnost.
Kapucínská výstava v pražské Loretě na Hradčanech
Výstava Pax et Bonum mapuje více než čtyři sta let kapucínské historie u nás, přibližuje významné osobnosti i pestrost kapucínské spirituality.
Zdroje
Dušan Foltýn a kol.: Encyklopedie moravských a slezských klášterů, Libri, Praha, 2005.
Tomáš Valeš: Mezi Brnem a Vídní. Umění a umělci ve Znojmě a okolí 1715–1815, disertační práce, Filozofická fakulta Masarykovi univerzity v Brně, Brno, 2012.
Rozcestník: Putování po kapucínských klášterech
[19. června 2018, aktualizace 17. září 2018]