Klášter v Prostějově
Už v roce 1743 jednali prostějovští s kapucíny o tom, že by si mohli na předměstí založit svůj klášter. Vedla je k tomu mnohaletá spolupráce s tímto řádem, kdy bratři z Olomouce vypomáhali ve zdejší duchovní správě. Pro kapucíny bylo důvodem pro zřízení domu v Prostějově i vidina jednoduššího cestování mezi kláštery na trase Olomouc–Vyškov–Brno.
Od začátku se zvažovalo o založení tzv. hospice, a to pouze pro tři bratry, tedy velmi malého řádového domu. Hospic byl jakýmsi předstupněm řádného kláštera. Některé domy se však už v klasické konventy nestihly přerodit, protože je zastihla likvidace v rámci josefínských reforem. Mezi ně patřil právě Prostějov, na Moravě pak ještě Náměšť nad Oslavou, v Čechách to byly Mělník a Český Brod.
Pozemek na předměstí Prostějova kapucínům darovali manželé Václav a Terezie Ptáčkovi, mlynáři z Kralic, kteří slíbili i další podporu. Klíčový byl ovšem souhlas císařovny Marie Terezie a patrona, knížete Václava Lichtenštejna.
V první vlně jednání však císařovna návrh na zřízení hospice zamítla, souhlasila až roku 1756. Teprve poté – stalo se tak 31. května – mohli kapucíni položit základní kámen. Kronika olomouckého kláštera zmiňuje, že při této události bylo přítomno mnoho „příznivců nového díla“, kteří „přinášeli kameny do základů, aby také sami měli nějakou účast na založení nového domu“. Do začátku zimy bylo hotovo jedno křídlo i se střechou.
Další dění kronika popisuje takto: „V příštím roce 1757, i přes množící se válečné nepokoje, se ve stavbě pokračovalo především laskavou pomocí obyvatel ze sousedních vesnic. Ti dopravili v jarních měsících mnoho stavebního materiálu. Pokračovalo se ve stavbě sklepa a druhého křídla… Přes různé těžkost… byla i tato stavba před příchodem zimy zastřešena. Vnitřní zařízení bylo odloženo na příští rok.“
Základní kámen pro kostel byl položen roku 1759. Chrám ke cti svaté Barbory posvětil 1. srpna 1762 olomoucký generální vikář Leopold Antonín Podstatský.
Poté, co císař Josef II. roku 1784 hospic zrušil, budovy v dražbě koupilo vojsko. Kostel se proměnil ve skladiště a v klášteře se zabydlel vojenský vzdělávací ústav. Vojáci pak v roce 1861 budovy i s pozemkem darovali městu, které zde roku 1887 zřídilo chudobinec a sirotčinec. Od 70. letech 20. století zde sídlila léčebna dlouhodobě nemocných. Dnes zde najdeme školu Jistota a denní stacionář Lipka.
Z původního kapucínského hospice se do dnešních dnů nedochovalo prakticky nic viditelného, jeho budovu pohltily četné přestavby i bourání.
Kostel získal svou dominantní věž, netypickou pro kapucínskou architekturu, až v letech 1902–1906, kdy procházel výraznou rekonstrukcí. Přesto je staré řádové stavitelství patrné dodneška. Dne 21. října 1906 byl chrám znovu vysvěcen, tentokrát ke cti svatého Cyrila a Metoděje. Roku 1927 byla vedle původní barokní kaple přistavěna malá obřadní síň pro obyvatele nekatolického vyznání. Kostel totiž mimo jiné sloužil jako hřbitovní.
Počátkem 70. let však chrám zůstává bezprizorní a rychle podléhá jak zubu času, tak vandalům. Své znovuzrození prožívá až v letech 1988–1991, kdy je díky nasazení dvou kněží a nadšení místních lidí opraven a znovu otevřen. Dnes jako filiální kostel spadá do prostějovské farnosti Povýšení svatého Kříže.
Kapucínská výstava v pražské Loretě na Hradčanech
Výstava Pax et Bonum mapuje více než čtyři sta let kapucínské historie u nás, přibližuje významné osobnosti i pestrost kapucínské spirituality.
Zdroje
Pamětní kniha kapucínského konventu v Olomouci, založena roku 1887, pracovní překlad: Anastáz Bohumil Polášek OFMCap.
Dušan Foltýn a kol.: Encyklopedie moravských a slezských klášterů, Libri, Praha, 2005
Milan M. Buben: Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích. Žebravé řády, III. díl / 1. svazek, Libri, Praha, 2006.
Rozcestník: Putování po kapucínských klášterech
[24. července 2018]