Klášter v Sokolově
Na založení kapucínského kláštera v Sokolově má zásluhu především Jan Hartwig hrabě Nostic, který řeholníky na své panství pozval a spolu se svou manželkou Marií Eleonorou jim stavbu konventu také financoval. V roce 1663 jeho záměr odsouhlasili jak kapucíni, tak císař Leopold I. a pražský arcibiskup Arnošt Vojtěch z Harrachu.
Zprava ke kostelu přiléhá otevřená kaple Getsemanské zahrady, zleva se nachází Boží hrob z roku 1750.
Nový kapucínský areál byl vybudován během čtyř let a až na nějaké drobnosti kopíroval klášter v Horšovském Týně. Kostel v Sokolově vysvětil litoměřický biskup Maxmilián Rudolf Schleinitz k poctě svatého Antonína Paduánského, a to 20. října 1667. Kapucíni zde působili především jako kazatelé, přičemž sféra jejich vlivu zasahovala až na Chebsko, Loketsko a Karlovarsko.
Pohled do bývalého presbytáře kostela.
Největší rozkvět klášter zažíval v polovině 18. století, kdy zde žilo 25 bratří. Prostor před kostelem byl díky štědrosti sokolovských měšťanů doplněn třemi sochami františkánských světců a samotných chrám dostal svoji první, tehdy ještě dřevěnou kruchtu.
Hudební kruchta z 19. století, která nahradila dřevěnou ze století osmnáctého.
Devatenácté století přineslo přestavbu hrobky, kde do josefínských reforem bylo pohřbeno na pětatřicet řeholníků. Krypta pod kostelem sloužila zároveň Nosticům, místo posledního odpočinku zde našli manželé-zakladatelé a do roku 1931 ještě dalších padesát členů rodu.
Bývalý rajský dvůr, kolem se nachází kvadratura kláštera, uprostřed je zadní část kostela s chórem bratří.
Z dalších úprav a oprav onoho dlouhého století zmiňme alespoň novou klenutou kruchtu, ozdobení fasády kostela neogotickými prvky a jeho strop ornamentální výmalbou, stavbu předsíně, která zastřešila původní vstup do chrámu, nový zvon a varhany.
Budovy bývalého kláštera se dočkaly rekonstrukce a nového využití.
Během první republiky v klášteře krátce sídlila škola a školka pro českou menšinu, kapucínskou komunitu totiž tvořili už jen čtyři bratři, pro které byl obývaný prostor zbytečně velký. Po Mnichovu se klášter ocitl v Německé říši a stal se součástí Sudetského generálního komisariátu, stejně jako dalších deset klášterů v zabraném pohraničí.
Pohled na kvadraturu kláštera.
Jedním ze tří bratří, kteří v roce 1948 v klášteře žili, byl Ondřej Karel Frgal (1908–1970), který se netajil svými protikomunistickými postoji. Za ukrývání policií hledaného kněze a dvou mladých lidí, kteří chtěli utéct do zahraničí, byl v září 1949 zatčen a v prosinci téhož roku odsouzen na dvanáct let; komunisté jeho čin klasifikovali jako velezradu. Spolu s ním byl odsouzen i jeho spolubratr Josafat Alois Konečný (1909–1975). Za neoznámení trestného činu a sdružování proti republice dostal dva a půl roku.
Zatímco bratr Josafat později ještě mohl sloužit jako kněz, Ondřej Frgal po propuštění z kriminálu pracoval už jen v dělnických profesích. Tohoto kapucína věznili nejen komunisté, ale také nacisté. V červnu 1939 jej vyhostili z fašistického Slovenského štátu a o čtyři roky později zavřeli do koncentračního tábora Buchenwald, odkud se dostal až na konci války.
Rodová hrobka Nosticů byla po roce 1950 vypleněna, roku 1999 rekonstruována o znovu vysvěcena.
V únoru 1949 přichází do kláštera dva bratři, kněz Optát Jindřich Basler (1917–1984) a laik Prokop Stanislav Kvíčala (1902–1983). Oba byli propuštěni z vyšetřovací vazby v Chebu, kde je půl roku drželi za údajné ukrývání zbraní. Komunistům však šlo primárně o jejich klášter v Mariánské u Jáchymova, který se nacházel v strategické oblasti těžby uranu. Ten hned po zatčení řádu zabavili.
Dne 4. května 1950 kapucíny v Sokolově zastihla poslední vlna likvidační akce K, v rámci které komunisté veškerý majetek řádů zabavili a řeholní život de facto postavili mimo zákon. Do sokolovského kláštera se nejdříve nastěhovala armáda, v roce 1956 ji vystřídal národní podnik Zemstav a o pět let později bytový podnik, který tu sídlí dodnes ještě spolu s dalšími dvěma firmami.
Po záboru zůstal kostel bezprizorní, co se dalo, bylo rozkradeno a zdevastováno. Nějaký čas toto místo sloužilo jako skladiště restaurací. Tristně skončila i hrobka Nosticů, jež padla za oběť hledačům pokladů. Až v roce 1999 se bývalý kapucínský chrám dočkal obnovy, v rámci které byl přestavěn na koncertní síň. Varhany, které zde můžete vidět, pocházejí ze zbouraného kapucínského kostela v Mariánské u Jáchymova. Opravena byla také hrobka, jež se znovu proměnila v důstojné pohřebiště. V prosinci 1999 ji slavnostně vysvětil kapucínský biskup Jiří Paďour.
Zdroje
Vojtěch Vlček: Perzekuce mužských řádů a kongregací komunistickým režimem 1948–1964, Matice cyrilometodějská, Olomouc, 2003.
Dušan Foltýn a kol.: Encyklopedie českých klášterů, Libri, Praha, 2002.
Karolína Brahová: Bývalý kapucínský klášter s kostelem sv. Antonína Paduánského v Sokolově, bakalářská práce, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, Brno, 2006.
Emanuel Poche (red.): Umělecké památky Čech [P/Š], díl třetí, Academia, Praha, 1980.
Kapucínský klášter s kostelem sv. Antonína Paduánského
Rozcestník: Putování po kapucínských klášterech
[18. října 2018]