Klášter v Mělníku
Kapucíni přišli do starobylého sídla na soutoku Labe a Vltavy v roce 1750, rok poté, co je oficiálně jménem města pozval zdejší purkmistr. Že si vybrali zrovna kapucíny, samozřejmě nebyla náhoda. Na Mělnicku totiž tito řeholníci už nějaký čas vypomáhali v duchovní správě.
Velkou dobrodinkyni kapucíni našli v Marii Teresii Tschebischové z Falkenberka, vdově po Ignáci Tschebischovi, vrchnostenském úředníkovi na zámku v Snědovicích. Tato bohatá měšťanka jim darovala svůj dům na náměstí, kde si zřídili klášter, a pamatovala na ně i ve své závěti. Věnovala jim také starou rodinnou památku – dřevěnou sošku jezulátka, kolem níž se pak vytvořilo početné náboženské Bratrstvo divotvorného Ježíška.
Bývalý kapucínský kostel, vpravo budova kláštera s podloubím.
Už od samého počátku bylo ujednáno, že si kapucíni ve městě zřídí pouze hospic, tedy malý a co do fungovaní neplnohodnotný klášter, určený pouze pro čtyři řeholníky. I tak jim dům paní Tschebischové nepostačoval, řád přikoupil ještě jeden a připojil k tomu zahradu, kterou darovali Ivan a Alžběta Šírerovi. Přestavba budov pro potřeby hospice byla dokončena zřejmě už v roce 1752.
Následující rok pak započala stavba kostela, pro který mělnický primas Jiří Tadeáš Glaser koupil parcelu sousedící s hospicem. Nový liturgický prostor byl zasvěcen Čtrnácti svatým pomocníkům, a to 25. července 1754 litoměřickým generálním vikářem Janem Ignácem Jarschelem.
Interiér kostela s rokokovým vybavením, pohled z hudební kruchty.
Hlavní oltářní obraz Čtrnácti svatých pomocníků namaloval v roce 1766 významný středoevropský malíř Josef Stern, jehož další „kapucínské“ dílo bychom našli v Brně, na stropě klášterní knihovny.
Ve shodě s pravidly řádového stavitelství má i mělnický kostel svoji kapli, byť jde spíše o mělký výklenek. Je zasvěcena události stigmatizace svatého Františka z Assisi.
V hrobce pod kostelem je vedle jiných bratří pohřbený také Serafín Melcher z Głucholaz (1693–1763), jemuž se pro založení mělnického kláštera podařilo získat finanční podporu přímo z generální kurie kapucínského řádu. V té době byl totiž generálním ministrem, tedy nejvyšším představeným řádu. Mimo to také po tři období zastával službu provinciála.
Vpravo kaple Stigmatizace svatého Františka z Assisi.
Během josefínských reforem hrozilo, že bude zrušen i mělnický klášter, kvůli zapojení kapucínů do duchovní správy se tak ale nakonec nestalo.
Z novodobější historie toho však mnoho nevíme. Snad jen, že v roce 1882 se kostel dočkal opravy interiéru. V roce 1923 vznikla na jedné z klášterních chodeb freska Ježíše nesoucího kříž a v roce 1932 bylo na průčelí kláštera osazeno sousoší Nejsvětější Trojice.
První patro bývalého kláštera s freskou z roku 1923, vpravo vitríny s muzejními exponáty.
Díky zachovalé korespondenci představeného mělnického kláštera Aegida Pytlíčka (1882–1966) můžeme alespoň částečně nahlédnout do života zdejší komunity na počátku 20. let 20. století.
Dva kapucínští kněží a jeden bratr laik svůj dům sdíleli s diecézním katechetou, jeho hospodyní a rodinou zdejšího ševce. Velkou klášterní jídelnu pronajímali gymnáziu, které si tam uskladnilo své sbírky. Svou hospodyni měli i bratři, pomáhala v kuchyni a na zahradě, pekla rovněž hostie, a to i pro okolní farnosti. Jiné ženy zase pomáhaly s výzdobou a úklidem kostela.
Klášterní chodba s expozicí o přírodě Kokořínska.
Když komunisté na jaře 1950 obsadili mělnický klášter (akce K), žil tu pouze kněz Jiří Václav Havránek (1893–1970). Stejně jako drtivá většina jeho kapucínských spolubratří byl i on odvezen do centralizačního kláštera v Broumově.
Původně rajský dvůr, dnes zahrádka místní kavárny.
Z Broumova byl pak poslán ještě do centralizačního kláštera v Králíkách. Po propuštění se vrátil do rodné Dolní Dobrouče, kde žil jeho bratr, a vypomáhal tam místnímu faráři. V prosinci 1955 se stal duchovním správcem v domově důchodců v Rábech na Pardubicku, který spravovaly řeholní sestry kongregace Dcer křesťanské lásky svatého Vincence z Pauly.
V roce 1964 byl tento domov přeměněn na ústav sociální péče pro mentálně postižené chlapce. Jiří Havránek zde žil a pracoval – nejen jako kněz, ale i jako opravář všeho možného – až do své smrti.
Pohled na klášter od městských hradeb, v přízemí se nachází kavárna, v patře muzeum.
Po vyhnání kapucínů budovu kláštera získal stát a dlouhou dobu zde sídlila Lidová škola umění. Po rozsáhlé rekonstrukci objektu ji v roce 1999 vystřídalo okresní muzeum, později přejmenované na Regionální muzeum Mělník. Jeho zřizovatelem a zároveň majitelem budovy je Středočeský kraj.
Bývalý kapucínský kostel, který vlastní Římskokatolická farnost – proboštství Mělník, stále slouží svému účelu a zázemí zde našli i věřící řeckokatolické církve.
