Klášter v Praze na Novém Městě
Založení druhého pražského kláštera vzešlo z podnětu císaře Ferdinanda II. Pozemky a patřičný finanční základ daroval kapucínskému řádu Gerard z Questenberka, dvorní válečný rada a rodný bratr strahovského opata Kašpara z Questenberka. Kapucíni se na Novém Městě usadili v roce 1633, byť zatím jen provizorně ve vypůjčeném domě.
Kostel svatého Josefa, původní klášter se rozkládal po jeho levé straně.
Základní kámen kostela, jehož patronem se stal svatý Josef, pěstoun Páně, byl položen v roce 1636. Do užívání jej bratři dostali o šest let později. Nicméně slavnostní svěcení, kterého se ujal pražský arcibiskup Arnošt Vojtěch z Harrachu, se odehrálo až 25. května 1653, kdy už chrámu nechybělo ani kompletní vnitřní vybavení. Téměř souběžně s kostelem se stavěl i klášter, kam se bratři přestěhovali v září 1642. A když o dva roky později řád odkoupil několik sousedních pozemků, mohli si novoměstští kapucíni založit i užitkovou zahradu.
Díky archeologickému průzkumu z let 2003–2006 můžeme do kapucínské zahrady i nahlédnout. Část plochy zabíral sad velmi pestrého složení: třešně, višně, jabloně, moruše, ořešáky, švestky, slívy, hrušně, broskvoně a tehdy u nás vzácné meruňky. Nechyběla vinice ani keře rybízu. Na záhonech bychom našli tykve, okurky, melouny, kmín, kopr i třeba koriandr. Malý díl zahrady patřil též květinám pro výzdobu kostela. U kláštera se ještě nacházela nádrž pro ryby; jejich chov byl pro kapucíny v té době typický.
Uprostřed socha svatého Judy Tadeáše od Františka Preisse z roku 1741.
Pravidelný rytmus řeholního života bratřím tu a tam narušily velké dějiny procházející českými zeměmi. Při obléhání Prahy švédskými vojsky v roce 1648 se kapucínská komunita zapojila do obrany města. V létě 1689 museli bratři opravit obě své sakristie, které poškodil rozsáhlý požár šířící se od Starého Města, připisovaný francouzské válečné strategii. Systematické vypalování měst mělo vyvolat chaos na straně nepřítele.
V roce 1757, když pruská vojska ostřelovala Prahu, zasáhly dělostřelecké koule také kostel svatého Josefa. Dodnes jsou dvě z nich, jako památka na osudné dny, zazděné v klenbě chrámu. Další připomínka oněch událostí ležela netknutá téměř dvě a půl století hluboko pod povrchem dřívější klášterní zahrady. V rámci výše zmíněného průzkumu zde archeologové objevili nevybuchlou hmoždířovou střelu.
Pod mramorovým náhrobkem uprostřed kostela je pohřben hrabě Václav Leopold Radecký z Radče.
V březnu 1795 císař Josef II. novoměstský klášter zrušil; tehdy zde žilo 48 kapucínů. Budovy konventu připadly vojsku a byly upraveny na kasárna pro vozataje. Kostel byl přičleněn k farnosti svatého Petra.
V polovině 19. století musely klášterní budovy ustoupit výstavbě nových kasáren s jízdárnou, jež nesly název po císaři Josefu II. Tento prostor sloužil vojákům až do roku 1993, jen po první světové válce změnil název na Kasárna Jiřího z Poděbrad. Dnes se za původním průčelím kasáren rozkládá nákupní středisko Palladium.
Vedle hlavního oltářního obrazu svatého Josefa je vyobrazen svatý Václav (vlevo) a svatá Ludmila (vpravo).
Kapucínský chrám svůj účel nikdy neztratil; na konci 18. století se stal kostelem posádkovým. Duchovní správa dostala k užívání upravený sousední dům, který pak čeští stavové pro kapucíny přestavěli na hospic, tedy takový malý klášter pro několik bratří. Řeholníci se totiž mohli v prosinci 1832 ke svému kostelu vrátit.
Během devatenáctého a první poloviny 20. století v hospici žilo kolem čtyř až pěti bratří; v meziválečném období pouze tři. Poslední komunitu před komunistickou likvidační akci K 26. dubna 1950 tvořili tři kněží (Longin Vilém Novák, Zachariáš Bohumil Tuček, Norbert Jan Harant) a dva bratři laici (Václav Alois Novák a Paschal Antonín Povolný).
Od poloviny 19. do poloviny 20. století bydleli bratři kapucíni v jednopatrové budově vlevo od kostela.
Václav Novák (1902–1971) a Paschal Povolný (1896–1975) skončili v centralizačním klášteře v Broumově a poté v Hejnicích na severu Čech. Kolem sedmdesátky zde držených řeholníků pracovalo v porcelánce, textilce nebo na pile. Václav zemřel v charitním domově v Senohrabech u Prahy. Paschal v 60. letech sloužil jako kostelník v pražském kostele svatého Antonína.
Longin Novák (1914–1977) a Zachariáš Tuček (1914–2001) si vedle centralizačního kláštera v Broumově a v Králíkách museli projít i tvrdými, prakticky vězeňskými podmínkami nechvalně proslulého kláštera v Želivě. Longin poté pracoval jako dělník, nicméně od konce 60. let až do své smrti směl jako kněz vypomáhat v kapucínském kostele v Brně. Norbert Harant (1920–2001) byl odvelen k Pomocným technickým praporům, nicméně od roku 1956 mohl působit v duchovní správě a po roce 1989 se stejně jako Zachariáš vrátil k řeholnímu životu v klášteře.
Nenápadná budova v popředí – tak vypadá kapucínská architektura ve 21. století.
Zachariáš po návratu z internace pracoval jako seřizovač strojů v pražských papírnách. Od konce 60. let vypomáhal v kapucínském kostele na Hradčanech a v roce 1976 k tomu dostal i státní souhlas. Vedle toho sloužil u sester františkánek na břevnovské Šlajferce. Do polistopadového řeholního života v komunitě se však zapojil už jen krátce. Do hradčanského kláštera se mohl přestěhovat až v říjnu 1998, po rekonstrukci budov.
V novoměstském hospici se v červnu 1950 usadila Základní umělecká škola, která tam sídlí dodnes. Kostel připadl farnosti svatého Petra. Od konce 60. let tu jako pomocný duchovní nastoupil kapucínský kněz Eliáš Václav Svatek (1914–1996), který zde sloužil až do své smrti.
V roce 1998 dostala kapucínská provincie kostel svatého Josefa zpět, nikoli však budovu hospice. Proto nechala vedle zadní části chrámu, souběžně s ulicí Na Poříčí postavit malý klášter. V květnu 2008 jej posvětil biskup a kapucín Jiří Paďour (1943–2015). Dnes zde žije čtyřčlenná komunita bratří.
Kapucínská výstava v pražské Loretě na Hradčanech
Výstava Pax et Bonum mapuje více než čtyři sta let kapucínské historie u nás, přibližuje významné osobnosti i pestrost kapucínské spirituality.
Zdroje
Šárka Juřinová: Kapucínský klášter v Praze na Novém Městě, bakalářská práce, Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, Praha, 2011.
Stanislav Balík a Jiří Hanuš: Katolická církev v Československu 1945–1989, Centrum pro studium demokracie a kultury, Praha, 2007.
Milan M. Buben: Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích. Žebravé řády, III. díl / 1. svazek, Libri, Praha, 2006.
Dušan Foltýn a kol.: Encyklopedie českých klášterů, Libri, Praha, 2002.
Kapucínský klášter Praha-Nové Město
Rozcestník: Putování po kapucínských klášterech
[9. dubna 2020]