Polyxena z Lobkovic
Rodina Polyxeny (1566–1642) patřila ve své době k nepočetným aristokratickým rodům, jež se v zemích Koruny české hlásily ke katolictví. Přitom její otec Vratislav z Pernštejna (1530–1582) vyrůstal v luteránském prostředí a katolictví přijal zřejmě až v 50. letech 16. století při svém pobytu na španělském královském dvoře. Polyxeninu matku Maríu Manrique de Laru († 1608) coby mladičkou dvorní dámu formovalo katolictví habsburského dvora ve Vídni; nicméně její matka Isabella se hlásila k jedné z odnoží luteránství.
Polyxena z Lobkovic, první dáma království.
Konfesní spory se do Polyxenina života naplno promítly až v období druhého manželství, se Zdeňkem Vojtěchem Popelem z Lobkovic (1568–1628), nejvyšším kancléřem Království českého. Oba se v souladu se svým přesvědčením snažili o opětovné rozšíření katolické víry; na svá panství například dosazovali katolické kněze. Zdeněk Vojtěch v úřadu upřednostňoval konfesně spřízněné úředníky a v roce 1609 dokonce odmítl podepsat Rudolfův majestát, zaručující náboženskou svobodu, čímž se vzepřel samotnému císaři.
Po stavovském povstání v roce 1618 ho zvítězivší protestanté zařadili na první místo seznamu „zlotřilců“, kteří měli být potrestáni konfiskací majetku a vypovězením ze země. Zdeněk Vojtěch v té době už nějaký čas pobýval na císařském dvoře ve Vídni, kam se za ním po několika měsících přestěhovala i Polyxena s jejich synem Václavem Eusebiem (1609–1677).
Po bitvě na Bílé hoře se situace opakovala, jen v opačném gardu. Manželé z Lobkovic se tentokrát jako katolíci ocitli na straně vítězné. Majetek, který jim byl navrácen, neváhali rozšířit o nově konfiskovaná panství těch, kteří prohráli. Neměli však potřebu se mstít, ba naopak. Zdeněk Vojtěch jako člen komise, která posuzovala návrhy na potrestání vzbouřenců, prosazoval zmírnění trestů, což se částečně i podařilo. A díky přízni, kterou u císaře oba manželé požívali, se stali v mnoha „protestantských“ kauzách neúnavnými přímluvci o milost.
Socha Panny Marie Rottenburské z kapucínského kostela na Hradčanech.
Zdeněk Vojtěch byl s kapucíny v kontaktu od samotného počátku, kdy přišli do Prahy, aby zde založili svůj první klášter. Bratři v něm našli mocného ochránce před momentálními vrtochy psychicky labilního císaře. K manželově podpoře se časem připojila i Polyxena. Své uzdravení z neplodnosti završené narozením syna totiž přičítala Matce Boží, v kapucínském kostele zpodobněné „zázračnou“ sochou Panny Marie Rottenburské. Za kněžnu se tehdy vedle kapucínů modlili též františkáni od Panny Marie Sněžné a rovněž jim se pak dostalo z lobkovické štědrosti.
V roce 1615 manželé přivádějí kapucíny na své panství do Roudnice nad Labem, které Polyxeně odkázal její první manžel Vilém z Rožmberka (1535?–1592). Klášter jim nechají postavit v blízkosti svého zámku, využívaného jako letního sídlo. Pod kostelem, zasvěceném svatému Václavovi, patronu jejich jediného syna, zbudují rodovou hrobku, do níž bude jako první uložen Zdeněk Vojtěch.
Svůj podíl však mají i na založení kapucínského kláštera v Olomouci roku 1614. Tak dlouho přesvědčovali Jana Kavku z Říčan, Zdeňkova švagra, až bezezbytku splnil svůj slib daný před lety bratřím, že jim nechá zbudovat nový konvent, když se mu na přímluvu sv. Františka z Assisi narodí syn.
Relikviář s ostatky svatého kříže.
Brněnským kapucínům Polyxena v roce 1636 věnovala ostatky kříže, na kterém zemřel Ježíš Kristus. Dodnes se zde uchovávají ve stříbrné schránce, uvnitř zdobené výšivkou a říčními perlami. Tento mimořádný dar byl zřejmě také příčinou, proč kapucíni svůj druhý kostel zasvětili události z raného křesťanství, kdy se císařovně Heleně podařilo onen svatý kříž na Golgotě nalézt.
Zdroje
Marie Ryantová: Polyxena z Lobkovic. Obdivovaná i nenáviděná první dáma království, Vyšehrad, Praha, 2016.
Marek Brčák: Ustanovení české kapucínské provincie v první polovině 17. století. Obraz kapucínského řádu v letech 1599–1618 v narativních pramenech a korespondenci podporovatelů řádu; bakalářská práce, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, 2010.
Michal Tejček: Kapucíni v Brně v 17.–18. století, Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě Brna, 2005.