Mikuláš Černovský ze Švarcavy

Jeho závěť z března 1605 je patrně nejstarším známým pořízením, ve kterém pisatel pamatuje na brněnské kapucíny. Ti sem přišli jen o rok dřív a jejich klášter na předměstí je zatím ve výstavbě. Mikuláš jim odkazuje třicet zlatých na mešní kalich a šestinu z toho, co zůstane po rozdělení dalších odkazů, které ve svém testamentu ustanovil.

Dum Mikulase ze Svarcavy
(K) první klášter kapucínů před městskými hradbami, (Č) dům Mikuláše Černovského, dnes zde stojí nájemní dům Stephana Haupta z roku 1905. Názvy ulic jsou současné.

Mikuláš Černovský, původem z Tišnova, pracoval od roku 1587 v brněnské městské kanceláři jako podpísař, počátkem nového století povýšil na radního písaře a po dvě léta ještě zasedal v městské radě. Mezi brněnské měšťany byl oficiálně přijat roku 1590 a o tři roky později byl spolu se svým bratrem Ludvíkem († 1600), pozdějším městským radním, povýšen do vladyckého stavu.

K hlavnímu zdroji Mikulášovy majetkové prosperity nepatřil plat městského úředníka, ale rozsáhlé vinohrady, jejichž vínem zásoboval brněnské taberny. V roce 1600 si dokonce koupil výstavní dům na Sedlářské ulici (dnešní Masarykova č. 7).


Zelný trh kolem roku 1800, vpravo vyčnívá věž brněnské radnice (Muzeum města Brna).

Na sklonku 80. let 16. století se Mikuláš oženil s Alžbětou, dcerou bohatého měšťana Demetria Reicha st. Manželům se prokazatelně narodilo pět dětí: dcery Anna, Sibyla a Alžběta, a synové Matyáš Ludvík a Jan František, kteří na otcovo přání studovali u brněnských a poté ještě u olomouckých jezuitů.

Jezuitského vzdělání se pravděpodobně dostalo i samotnému Mikulášovi, jenž tomuto řádu zůstal věrný i v dospělosti. Spolu se svým předchůdcem v úřadu radního písaře, Janem Menclem z Kolsdorfu († 1614), se roku 1592 stal členem jezuity právě založené laické Kongregace Zvěstování Panny Marie.


Zelný trh v roce 1827, modrý dům v pravém horním rohu patřil Václavu Kolumbánu z Hochdamu (Muzeum města Brna).

Václav Kolumbán z Hochdamu

Václav Kolumbán, zemský výběrčí daní, má s Mikulášem Černovským ledacos společného, nejen úřednickou kariéru a přináležitost k bohaté měšťanské vrstvě. V roce 1603 si totiž bere jeho neteř Kateřinu, tedy dceru Ludvíka Černovského ze Švarcavy; po její smrti se žení ještě jednou, s prameny blíže neurčenou Johanou. Když Kolumbán roku 1622 umírá, jsou jeho čtyři děti ještě nezletilé, proto jim ustanovuje dva poručníky; jedním z nich je Demetrius Reich ml., bratr Mikulášovy manželky Alžběty. A stejně jako Mikuláš i Kolumbán ve své závěti pamatuje na brněnské kapucíny, a to částkou sto zlatých.

Závěr Kolumbánova života je však poněkud dramatičtější. Po stavovském povstání se přidává k rebelantům a usedá v nové městské radě. Když se po bitvě na Bílé hoře karta obrátí, píše kardinálu Dietrichsteinovi, budoucímu gubernátorovi Moravy, a své chování ospravedlňuje jako okolnostmi vynucené. V roce 1621 je dokonce pověřen nově zřízenou funkcí císařského rychtáře. Nicméně události už nevyhnutelně spějí k odplatě, kterou však na poslední chvíli stihne předběhnout Kolumbánova smrt. Trest v podobě konfiskace majetku tak dolehne na jeho čtyři děti.


Zdroje

Hana Jordánková a Ludmila Sulitková: Brněnská městská kancelář v předbělohorském období (Prosopografická a diplomatická studie), Sborník archivních prací, č. 2, ročník XLV, Praha 1995.
Hana Jordánková a Ludmila Sulitková: Městští písaři a vrcholná politika čtvrtého stavu (Na příkladu města Brna), Časopis Matice moravské, roč. CXXV, Brno 2006.
Tomáš Sternck: Kšaft prohrávajícího vítěze. Poslední vůle brněnského císařského rychtáře Václava Columbana z Hochdamu, sborník Datum per manus. Přátelé, kolegové a žáci Zbyňku Svitákovi k 60. narozeninám, Statutární město Brno, Archiv města Brna, 2015.