Kryštof Pavel z Liechtensteinu-Castelkornu
Zřejmě se narodil někdy na přelomu 16. a 17. století v jižním Tyrolsku Janu Jakubovi hraběti z Liechtensteinu-Castelkornu a jeho druhé manželce Barboře Eleonoře Wolkenstein-Trostburgové. Prokazatelně měl čtyři bratry: Adama Kryštofa, Filipa Rudolfa, jenž se stal císařským generálem a zemským hejtmanem v Kladsku, Jana Kryštofa, biskupa v Chiemsee, a Konstantina, salzburského a tridenstkého kanovníka.
Kryštof Pavel z Liechtensteinu-Castelkornu; obraz a foto: Muzeum Cheb.
Než jako mladý muž vstoupil do služeb císařské armády, absolvoval Kryštof Pavel patrně výchovu a studia u brněnských jezuitů a pro aristokraty tradiční kavalírskou cestu, tzn. dlouhodobý studijně-poznávací pobyt v zahraničí. Ve 20. letech 17. století působil na dvoře arcivévody Leopolda Tyrolského, přičemž ho služební povinnosti přiváděly také na Moravu.
Tam si vyhlédl i svou první manželku, o generaci starší vdovu Ester Marii, rozenou Žejdlicovou ze Šenfeldu, s kterou vyženil velmi lukrativní pernštejnské panství. Koncem 20. let získal moravský inkolát (tzn. domovské právo) i funkci přísedícího moravského zemského soudu.
S první manželkou Ester Marii Žejdlicovou ze Šenfeldu vyženil Kryštof Pavel pernštejnské panství; foto: Státní hrad Pernštejn.
V roce 1630 zastihneme Kryštofa Pavla v roli nejvyššího hofmistra frýdlantského vévody a vojevůdce Albrechta z Valdštejna. Měl na starost nejen správu celého početného dvora, ale byl svému pánovi k službám i přímo na bojištích. Po Valdštejnově násilné smrti v únoru 1634 se Kryštof Pavel vrací do úřadů zemské správy a v roce 1637 je jmenován hejtmanem Brněnského kraje.
V první polovině 30. let se podruhé žení, tentokrát s pětadvacetiletou Maxmiliánou Markétou hraběnkou ze Salmu a Neuburgu nad Innem (1608–1668).
Maxmiliána Markéta hraběnka ze Salmu a Neuburgu nad Innem; obraz pochází ze sbírek Muzea Vysočiny Třebíč.
V červnu 1640 mění císař Ferdinand III. způsob správy Markrabství moravského a do úřadu zemského hejtmana jmenuje hned tři muže: vedle Kryštofa Pavla ještě Jana svobodného pána z Rottalu a Františka hraběte Magnise. Reaguje tím na nedbalou a defraudacemi protkanou správu předchozího hejtmana Julia hraběte ze Salmu, jenž byl mimochodem švagrem Kryštofa Pavla. Císař tím do úřadu zavádí prvek vzájemné kontroly, která má být prevencí proti případným machinacím.
Období triumvirátu spolu s postupnou nápravou poměrů přináší ještě další významnou změnu. V listopadu 1641 císař k nelibosti Olomouce potvrzuje, že tím jediným hlavním městem markrabství bude Brno.
Brněnský dům Kryštofa Pavla na nároží ulic Minoritské a Jánské.
Po uklidnění situace se císař v roce 1643 vrací k modelu jednoho hejtmana a jmenuje na tento post osvědčeného a velmi schopného Kryštofa Pavla. To už ale na Moravu míří další problém: švédská vojska. Ještě před obléháním Brna na jaře 1645 odjíždí Kryštof Pavel do Vídně, odkud se přes korespondenci s vysokými úředníky snaží koordinovat vojenskou pomoc. Jak známo, Švédové si na Brnu vylámou zuby a po několikaměsíčním obléhání odtáhnou s nepořízenou.
Kryštof Pavel zastává úřad zemského hejtmana ještě další tři roky, tedy až do své smrti. Jako kancelář mu slouží jeho brněnský dům, který koupil už v roce 1636. O sedm let později získal i sousední dům a oba spojil jednotnou fasádou. Palác stojí dodnes a nese název U Tří knížat.
K rodovému majetku Kryštofa Pavla patřilo rovněž panství Bludov se středověkou tvrzí, kterou přebudoval na renesanční zámek; foto: Obecní úřad Bludov.
Dnešních dnů se dočkala i druhá stavební aktivita Kryštofa Pavla, spojená s městem Brnem. Poté, co kapucíni v roce 1648 získali pro svůj nový kostel od manželů Magnisových parcelu a od městské rady souhlas, financoval zahájené stavební práce právě Kryštof Pavel.
Výsledku se však už nedožil; umírá 30. srpna 1648 ve svém brněnském domě. Pro kapucíny je to čára přes rozpočet. Peníze jim stačí pouze do konce roku, pak musejí stavbu kostela zastavit a hledat další zdroje financování. Kryštof Pavel nicméně ještě stihl domluvit, aby město kapucínům předalo k užívání dům s kaplí stojící naproti Dietrichsteinskému paláci. Díky tomu mohli řeholníci opustit ubytovací provizorium na staré radnici a přesunout se blíže staveništi svého budoucího domova.
K rodovému fideikomisu náleželo též panství Vartenberk; foto: Městský úřad Stráž pod Ralskem.
Protože se Kryštof Pavel nedočkal potomků ani z prvního, ani z druhého manželství, přechází rodový fideikomis (tzn. svěřenský statek) zahrnující panství Pernštejn, Bludov a Vartenberk na jeho synovce Maxmiliána (1611–1675), bratra budoucího olomouckého biskupa a velkého milovníka umění Karla (1624–1695). Vdova Maxmiliána směla majetek užívat jen do uzavření nového sňatku, k čemuž došlo o tři roky později.
Když Kryštofa Pavla pohřbili do rodové hrobky v kostele svatého Tomáše, nacházel se tento augustiniánský chrám – mj. vinou válek – ve značně zdevastovaném stavu. Zbožný odkaz, který Kryštof Pavel před svou smrtí učinil, významně přispěl k jeho rozsáhlé přestavbě.
Zdroje
Michal Konečný (ed.): Kryštof Pavel z Liechtensteinu-Castelkornu a Morava v časech třicetileté války, Katalog výstavy konané od 4. 6. do 3. 10. 2010 na Státním hradě Pernštejně, Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Brně, Brno, 2010.
Michal Tejček: Kapucíni v Brně v 17.–18. století, Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě Brna, 2005.
Barokní velmož, dokument ČT o biskupovi Karlu z Liechtensteinu-Catelkornu, 2018.