…a mnozí další

Kapucíni patřili k tzv. žebravým (medikanstkým) řádům, které měly zapovězeno vlastnit zemědělskou půdu, lesy či výrobu, která by jim zabezpečovala obživu. Při stavbě klášterů však pamatovali na dostatečně velké místo pro užitkovou zahradu; brněnská komunita si také pro pěstování potravin pronajímala menší pozemky před městskými hradbami.

Primárně však byli řeholníci odkázáni na štědrost lidí, kteří s nimi sympatizovali. Nahlédnutí do řad dalších dobrodinců a dobrodinkyň brněnského kláštera opět zasadíme do období 17.–18. století.


„Zbožné odkazy“ ve prospěch brněnských kapucínů, ukázka z jejich konventní kroniky.

Vedle dvou hlavních donátorů prvního kláštera za městskými hradbami, Františka kardinála Dietrichsteina a moravského zemského hejtmana Ladislava Berky z Dubé a Lipé, víme i o několika dalších dobrodincích. Například brněnský radní a písař Mikuláš Černovský ze Švarcavy († 1605) kapucínům zaplatil pořízení zlatého kalicha pro mešní liturgii. Nutné stavební práce a další rozšiřování kláštera ve 20. letech 17. století finančně podpořil brněnský císařský rychtář a výběrčí daní Václav Kolumbán z Hochdamu, Magdaléna Magnaniová či městští radní Ulrich Lilgenblatt z Lilgenbergu a Gabriel Moderstock z Moderfelsu.

Olomoucký kanovník Jeroným Picenardi kapucínům daroval svůj dům, respektive peníze z jeho prodeje; nemovitost tehdy koupila Alžběta Bergerová z Bergu. Jakousi almužnu bratři dostávali též od městské rady, ale i třeba od kartuziánů z Králova Pole, pro něž oplátkou pekli hostie.


Velmi štědrý odkaz brněnské měšťanky Doroty Justýnové. Výpis z její závěti pochází z kapucínské konventní kroniky. 

Na založení druhého kláštera, tentokrát uvnitř městských hradeb, se různou měrou podílelo více donátorů. Parcelu pro stavbu kostela daroval vysoký zemský úředník a polní maršál František Magnis se svou manželkou Priskou, stavbu financoval moravský zemský hejtman Kryštof Pavel z Liechtensteinu-Castelkornu. Menší částkou pak přispěl Josef Achtmarkst či městský radní František Demetrius z Deblína; dřevo ze svých lesů na stavbu daroval hrabě Ferdinand z Verdenberga (1625–1666), císařský rada a majitel náměšťského panství.

Jména donátorů, kteří se podíleli na získání pozemku pro stavbu kláštera, však neznáme. Jednalo se o vykoupení šesti domů, které stály mezi hradbami a biskupským dvorem. Za dobrodince však můžeme pokládat i jejich majitele, neboť byli ochotni jít s výkupní cenou dolů. Byli to Josef Georg, punčochář, Kryštof Hoffman, mýtný, Matyáš Kniepantl, řezník, Šebestián Frauneder, krejčí, Jindřich Blankhen, bednář, a Zachariáš Laussmann.

Významnou, avšak velmi obtížně dostupnou částkou kapucíny ve své závěti podpořil Ferdinand Menzl z Kolsdorfu († 1649), první kancléř královského tribunálu v Brně. Odkázal jim více než 16 tisíc zlatých, nicméně v dluhopisech. Bratři své dědictví od dlužníků postupně vymáhali ještě třináct let po jeho smrti.

Kolowrat Liebsteinsky 490
František Karel Libštejnský z Kolovrat, rytíř Řádu zlatého rouna; foto: Wikimedia Commons.

Když kapucíni v 80. letech 17. století potřebovali klášter rozšířit o novou budovu, finančně jim přispěl například hrabě František Karel Libštejnský z Kolovrat (1620–1700), moravský zemský hejtman, či Maxmilián Pfendler († 1702), opat premonstrátské kanonie v Zábrdovicích; olomoucký sklenář Michael Kirmreith daroval skla do oken.

Kapucínská komunita se těšila rovněž z pravidelných darů v podobě naturálií. Nejčastěji šlo o bochníky chleba a sudy piva, v mnohem menší míře pak o víno, máslo, pšenici nebo třeba kapry. Tyto potraviny bratři dostávali od zábrdovických premonstrátů, královopolských kartuziánů, starobrněnských a tišnovských cisterciaček, rajhradských benediktinů, jezuitů, dominikánek u sv. Anny, kostela sv. Tomáše a biskupského statku v Chrlicích. Něco také od majitelů panství Pernštejn, Veveří, Kunštát či třeba Náměšť; z Pozořic si zase vozili dřevo.

Mezi klášterní dobrodince je potřeba počítat i všechny ty, kteří kapucínům na jejich třech „žebracích trasách“ po celém širém okolí Brna darovali máslo, vejce a obilí. Řeholníci na těchto poutích za jídlem navštívili na 315 lokalit. Měli i své „vinné trasy“, které zahrnovaly 61 zastávek.

Premonstrati Zabrdovice
Kapucíny podporovalo několik řeholních řádů, např. premonstráti ze Zábrdovic; obrázek: Fotohistorie.

Kapucíni získávali podporu rovněž prostřednictvím testamentů. Ve svých závětích na ně v hojné míře pamatovali především měšťané. V tomto případě však už nešlo jen o čirou dobročinnost, protože darující od bratří očekávali jisté modlitební úsilí za spásu jejich duše.

A že se kapucíni v tomto ohledu těšili značné oblibě a důvěře brněnských obyvatel, dokládají průzkumy Tomáše Malého. Mezi zdejšími řeholními řády totiž byli nejvyhledávanějším cílem pro „zbožné odkazy“, dokonce zastínili i farní kostel svatého Jakuba.


Zdroje

Michal Tejček: Kapucíni v Brně v 17.–18. století, Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě Brna, 2005.
Tomáš Malý: Smrt a spása duše v 17.–18. století: brněnští měšťané a osudy potridenské zbožnosti; disertační práce, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, 2008.